Držák kamery na čelní sklo, napájecí adaptér do zapalovače, vlastní kamera, kabel pro připojení k TV.
Součástí je dále originální anglický manuál a jeho česká verze.

Dle dokumentace pořizuje kamera záznam v rozlišení 1280×720, 960×720 a 640×480 bodů s frekvencí 60, 50, 40 a 30 snímků za sekundu. Je důležité si uvědomit, že frekvence 60 snímků za sekundu je dosažena POUZE při nastavení rozlišeni 640×480. Tato informace není napsána v žádném z manuálů, ale je možné si ji přečíst přímo na krabici přístroje.

Kamerka dále obsahuje baterii pro zásobování energií v okamžiku vypnutí zapalování automobilu a uložení posledního záznamu. Nikde není napsaná její kapacita a tak jsem ověřil alespoň její nabíjení – po prvním připojení k napájení celý přístroj bral 310mA, po 1 hodině a 20-ti minutách klesl odběr na 160mA, kde už zůstal. Kamera při aktivním nahrávání má odběr 200mA.

Poznatky z provozu

Prvním poznatkem je trošku nešikovnost při nastavování – nastavení zařízení je možno provést dvěma způsoby:

1. pomocí připojené TV a tlačítek na těle kamerky
2. pomocí konfiguračního souboru

Vzhledem k tomu, že baterie v kameře není určena na trvalý provoz a já nemám přenosnou TV, kterou bych přinesl do auta jsem zvolil nejdříve nastavování přes soubor. První nastavení jsem zkusil na max. rozlišení 1280×720 a frekvenci 60 snímků/sekundu. Kamera sice nastavení přijala, ale odmítala nahrávat. Teprve po zprovoznění TV setupu vyšlo najevo, že při tomto rozlišení je max. snímková frekvence 30 snímků/sekundu.
TV setup také ovšem není zcela bez potíží – ani jeden manuál nevystihuje, co majitel na TV vlastně uvidí.

Pokusil jsem se proto vyrobit alespoň následující náhledy:

Hlavní menu.

Nastavení datumu a času.

Jak je vidět, konstruktéři měli patrně slabší chvilku, protože pozadí naprosto překrývá některé hodnoty a jejich nastavení není zrovna snadné.

Na druhou stranu příjemně překvapila kvalita pořízeného videa – optika je na slušné úrovni. Celkový dojem trošku kazí jakési bručení, které snímá mikrofon. Od dovozce mám informaci, že je to způsobeno prouděním vzduchu kolem mikrofonu, ale toto jsem nebyl schopen ověřit. Naštěstí se bručení, nebo praskání, ztratí při vyšších rychlostech a pak je záznam čistý (rovněž se nepotvrdilo podezření na rušení z napájení vozidla).

 

 

 

Kvalita záznamu při horších světelných podmínkách v rozlišení 640×480.

Kvalita záznamu při náhle zhoršených podmínkách.

Záznam v maximálním rozlišení.

Podle mých zkušeností stačí nastavit kvalitu záznamu na střední hodnotu, frekvenci na 30 snímků/sec a hodnotu Slice doporučuji nastavit na 5 minut.

Na internetu lze nalézt diskuze na téma vnitřního provedení – přístroj jsem rozebral (viz foto).

Provedení se zdá být v pořádku – všechny exponované díly jsou pro zpevnění zakápnuty fixačním lakem, takže se domnívám, že nehrozí změna optických vlastností vilvem otřesů.

Snad častou manipulací s SD kartou se mi poměrně zhusta stávalo, že kamera nezahájila nahrávání – zůstala svítit pouze žlutá LED. V takovém případě je nutné postupovat podle dokumentace – odpojit kameru od zdroje, chvíli počkat a pak stisknout tlačítko RESET nějakým tupým nástrojem (používal jsem párátko). Rovněž doporučuji po každém nastarování motoru vozidla překontrolovat, zda bliká modrá LED, indikující probíhající nahrávání.

Závěr

Provedení výrobku a jeho optické vlastnosti jsou na slušné úrovni a plně vyhovují jeho účelu. Horší je pouze kvalita zvukového záznamu a méně přehledná konfigurace. Rozšíření přístroje mezi řidiče ale asi bude bránit celkem vysoká cena – je však třeba si uvědomit, že v případě nehody, při které bude možno využít záznamu jako důkazu se kamera velmi rychle zaplatí.

Na závěr jedno upozornění – dle platných předpisů není možné umístit kameru do zorného pole řidičů (následuje vyjádření ministerstva dopravy…)

Umístění přídavných systémů přísavkou na čelní sklo vozidla lze připustit, avšak za splnění všech zákonných podmínek. Z legislativně-technického hlediska řeší umístění těchto zařízení ustanovení § 34 odst. 3 vyhlášky MDS č. 341/2002 Sb., v posledním znění, tj. textem „… v zorném poli řidiče nesmí být umístěny žádné předměty, které by omezovaly výhled řidiče všemi směry…“.

Obecné určení míst, kde je možné umístit systém připevněný přísavkou na čelní sklo, není možné, protože zorné pole řidiče, tj. pole výhledu řidiče, je nutno posuzovat pro každý typ vozidla individuálně. Plocha čelního skla není u všech silničních vozidel totožná se zorným polem řidiče. V důsledku konkrétních konstrukcí čelních skel a předních částí vozidla dochází v některých případech například k tomu, že řidič čelním sklem vidí na části karoserie a ne na vozovku a okolí vozidla (např. výhled je i na kryt motoru) a tato plocha čelního skla tedy není zorným polem řidiče.

Další plocha čelního skla, která není zornou plochou řidiče, je horní část plochy čelního skla se sníženou propustností (horní ztemňovací pás). Tyto plochy čelního skla jsou uvedeny jako příklady, kdy celá plocha čelního skla není zorným polem řidiče, neznamená to však, že jde o schválení možnosti montovat předmětná zařízení do těchto míst, bez kontroly plnění všech požadavků v konkrétním případě. Při silniční kontrole může policie např. ověřit, zda systém je v konkrétním případě umístěn tak, že nezakrývá výhled řidiče.

Já jsem to vyřešil tak, že jsem kameru umístil pro testování za zpětné zrcátko, takže (téměř) nebyl vidět v zorném poli řidiče.

 

Pavel Brychta